“Pro mě to spíš byl takovej benefit, že jsem se po ošetření cítil lehce a uvolněně. Daleko důležitější pro mě byly postupné změny v každodenním životě. V tom, jak se proměňovaly moje pohybové vzorce jenom tím, že jsem začal být víc zvědavý na to, jak se svým tělem zacházím. Jako bych objevil novou dimenzi života, která byla přitom pořád přítomná, akorát jsem si jí nevšímal.”

“Děkuji za inspiraci. Cítím doznívání těch mentastik na svém těle. Někdy jen když si tak sednu, tak se tak nějak přirozeně kotvím v přítomnosti skrz tělo, opěrnou plochu… Nechávám si také doznívat otázku, co mi klub přinesl. Jak píše Peťa, je toho mnoho, ale věc která mne asi nejvíc naplňuje je pravě to, co zmiňuješ Dáši…že mám možnost to skrz sebe šířit zase dál a dál inspirovat a tvořit síť lidí, kteří si dovolí zpomalit nebo se i na chvíli zastavit, dát si tu péči a pozornost na chvíli sobě.”

“Jinak bylo to pro mě inspirativní, hned jsem si tam našla něco, co dělám, ale nenapadlo mě to dělat ještě jinak, tak to byl takový aha okamžik. Taky jsem si uvědomila, jak je super, když nás někdo provází, protože jsi řekla, a pokud vám jdou myšlenky, tak co dělat a já jsem si uvědomila, že mě vlastně žádné myšlenky nejdou, že jsem naprosto a plně v tom objevování, což mám už vycvičené z Feldenkraise, ale někomu tam ty myšlenky mohly lítat a i uvědomění toho, že mi nelítají, tak to uvědomění bylo super.”

“Ahoj, já jsem si dneska pustil tohle video, protože bylo první, který na mě vykouklo poté, co jsem usoudil že dneska ráno jsem tak unavenej, že nemůžu začít jen tak pracovat. Zvažoval jsem spánek, ale pak mě napadlo zkusit to s tvým videem, Dášo. Moc díky, zachránilo mě to. Už v půlce jsem byl aspoň schopnej vstát, začal jsem trochu uklízet, a myslel jsem, že video vypnu, že mi to stačí. Ale pak přišlo to ošetření čelisti, a u toho jsem měl moc hezkej moment, protože tam do mě najednou vstoupila taková plná bdělost. Jakoby se ta hlava trochu rozsvítila, ale nezačaly blikat žádný výstražný světla, jenom takovej normální provoz. Taková zelená”

“Díky, tohle byl skvělej začátek dne!”

“Objevovat dotekem a vést nohu rukou a naopak mě ohromilo. Hodně mě inspirovalo jen Tě vidět, jak se pohupuješ během povídání, seš dynamická v tom sedu. Automaticky jsem to začala dělat taky a byla jsem překvapená, že sezení nemusí být nepříjemné. To budu zkoušet během dne. Už se těším na další videa!”

“Dáši, seplo mi, že mé tělo je stále v pohotovosti. I když si lehnu s knížkou, nejsem úplně uvolněná, pořád v napětí a připravena “něco dělat”. Ne že bych to nevnímala, ale teď jsem si to opravdu uvědomila.”

“Ráda bych sdílela své pocity při opření křížové kosti o joga bloček. Nenapadlo by mě, že takový tvrdší materiál bude příjemný. Zjistila jsem, že se mi postupně povolily břišní svaly které mám neustále v napětí a celkově jsem se tak krásně uhnízdila, uvelebila. Po delší době se mi ale opíraná oblast začala zahřívat, až už teplo bylo nesnesitelné (pálilo to jako na vyhřívané sedačce v autě) a bloček jsem si musela oddělat. Je možné, že ten kontakt už byl na mě moc? Po výměně bločku za polštář se to lehce zmírnilo.”

“Já jsem dneska taková hodně přecitlivělá, ale tvoje definice důvěry mě fakt dojala. Tohle se mě opravdu bytostně dotklo a možna teď i chápu o něco jinak, co to znamená dotýkat se slovy.”

“Bylo krásné si tvoje slova nachát v leže doznívat a vnímat, jak moje tělo důvěřuje zemi a jak se tato důvěra rozlévá po těle v podobě uvolnění různých částí.”

“Zajímavé pozorovat, jak jsou ty vjemy pokaždé úplně jiné, když už si některou mentastiku dělám znovu. Jeden den jsem cítila opravdu velké přehlcení NS, takže mě to vůbec nepouštělo pak do vnímaní těla a musela jsem rychle mou snahu ukončit. Tento týden mi ale tělo samo od sebe jde do takových spontánních pohybů, které jsou mi velmi příjemné. Například při meditaci moje hlava dělala pohyby do různych směrů, vůbec jsem nechápala, jak se to děje, měla jsem pocit,že mozek k tomu nedavá žádný impulz a že ten pohyb spíš vycházel fakt z toho těla. No byl to úlet :D Ve stoji při vnímaní KK jsem skutečně vnímala lehkou aktivitu přišních svalů, zároveň však i lehký tah v tříslech. A znovu to mělo úplně jiný rozměr než posledně :D”

Odnáším si určitě větší citlivost k tomu, jak se vlastně v průběhu dne hýbu a jak na to moje tělo reaguje. Častěji se zkouším přes den zastavit, takzvaně „zhoupnout“ v kolenou nebo úplně změnit polohu. Tady byla moje slabina asi největší.

Asi mě překvapilo, že i velmi drobné podněty, které si přes den uvědomím přináší okamžitou úlevu.

Určitě mě nejvíce bavily praktické worshopy jak v tělocvičně s pomůckami a tak závěrečný nordic walking. Krásné počasí byl bonus.

Obecně mi nic zásadního nevadilo. Naopak, všechny aktivity pro mě byly v krátké dosažitelné vzdálenosti, vždy jsem dostatečně dopředu věděla kam a kdy mám jít a co mě tam asi bude čekat. Takže vše hodnotím vcelku pozitivně, včetně velmi milé lektorky Dagmar M. Králové, která opravdu ví, o čem mluví a je na správném místě.

Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit a zvládla všechny části. Každá z nich pro mě byla přínosná a v něčem nová. Do každodenního života jsem si odnesla např. to, že existuje pestrá škála možností sezení a uzpůsobení pracovního místa. Takže píšu a nohy mám na masážní balanční podložce a za zády overball :-) a snažím se při tom sezení hýbat (aspoň trošku). V tom mi pomohla i videa Dagmar Moc Králové. Objevný byl pro mě nordic walking. Koupila jsem si hole a po večerech chodím a je to super. Nejvíc mě zaujala herna a zkoušení různých pomůcek, technik a forem pohybu a nezapomenu na kněžnu Libuši (ale to už jsem psala :D).

Ale celkově to bylo skvěle zorganizované a pro mě osobně velmi přínosné.

**děkuji za pěknou přípravu programu. Program se mi velmi líbil a všechny aktivity jsem si užila. Nejvíc se mi líbila nordic walking prochazka:-) V průběhu programu jsem se naučila, že je potřeba pracovat s koleny, nepropínat je dozadu a že je důležité v průběhu dne se protáhnout a rozpohybovat.**

**Mně poslední workshop donutil se zastavit a najít takový ostrůvek pohody a inspirace v náročných dnech. Moc se mi líbilo pojmenování herna, protože přesně tak jsem to vnímala a jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet řadu nových věcí. Rozhodně mi v hlavě utkvěla “kněžna Libuše” – velmi zajímavá zkušenost, využívám, dokonce jsem předala kolegovi. Super byly i cviky u stěny a zamyšlení se nad plynulostí a dozníváním pohybů.**

“Moc děkuji za skvělé chvíle s workshopem, všechny lekce jsem si opravdu užila. Do každého dne si odnáším uvědomění, že se kdykoliv mohu zastavit a provést pár nenásilných cvičení, aniž by mě to zdrželo od celodenní činnosti, od ranní cesty do práce až po večerní relaxaci. Jako nejvíce zásadní vnímám fakt, že člověk nemusí provádět nic stoprocentně precizně a po nutnou dobu, ale vše si mohu řídit sama podle momentálního rozpoložení a kondice, což se promítá i do psychiky a uvolněného dýchání – bez čerstvého vzduchu a svobody rozhodování nemohu reálně existovat a absence obojího vedla v mém případě k častému opouštění tělocvičen a kurzů, protože se tam na můj vkus dělo příliš mnoho „násilí“. Nejvíce mě zaujala část, kde se na různých stanovištích pracovalo s vnímáním různých povrchů pomůcek, a kdy se člověk uvolněně věnoval nenásilnému pohybu, aniž by si skoro všiml, že cvičí – ať už s míčky, podložkami nebo jen vlastním tělem.”